Žijí mezi námi, s námi

Děti by měly vědět, jak se chovat k postiženým a k tomu cílí projekt podpořený Jihočeským krajem, městem Prachatice a společností KreBul o.p.s. Prachatice.

Realizátoři zvolili další vzdělávání v této oblasti hrou a vsadili tak na dobrou kartu. Šlo o paletu praktických úkolů, které si účastníci mohli vyzkoušet a posoudit tak proveditelnost s ohledem na bezpečnost a splnění zvýšených hygienických nároků. Několik stanovišť bylo společně s dětmi připraveno k prožitkové cestě „s postiženými“. Děti si jak přípravy, tak vlastního prožitku a následného hodnocení, povídání moc užily. Akce byla připravena pro zdravotně postižené, jejich přátele, kamarády a pomáhali i dobrovolníci. Trasa nabízela vyzkoušení si něčeho neobvyklého (bez ruky lovit ve vodě), něco nevídaného (zažít roli průvodce nevidomého), sestavení hada z dominových velkých kostek (trénování paměti), či stavění věže z tyček s třesoucí se rukou, prostě vnímat všemi smysly (ochutnat něco „dobrého“).

Vedle praktického nácviku, jak se chovat k postiženým účastníci získali přehled sociálních služeb, které jsou osobám se zdravotním postižením i seniorům nabízeny a konkrétně pak se více hovořilo o těch prachatických (Jihočeské centrum pro zdravotně postižen a seniory, nebo Domově Matky Vojtěchy …), dále pak o zaměstnávání a sociální firmě (Prachatický dobročinný obchůdek), ale také o existenci pomůcek, které zlepšují kvalitu života osobách se zdravotním postižením. Velká část byla věnována volnočasovým aktivitám, kterých i v Prachaticích je velké množství, a to díky Klubu zdravotně postižených Prachatice a dalším organizacím, institucím. Při této časti byla nabídnuta galerie fotografií „fotografií na koberci“, o kterých jsme si společně povídali, fotografie byly z volnočasových aktivit zdravých a zdravotně postižených osob. Zařazena byla i malba, kresba maxi omalovánek. Práce vyzdobí mezigenerační zahradu v Prachaticích.

Připomenut byl Mezinárodní den zdravotně postižených (který připadá na 3. prosince). Potrženo a závěrem v účastnících uloženo, v to pevně věříme, bylo, že je někdy třeba jen málo měnit svůj postoj, nevnucovat se postiženým, ale naopak nelitovat, nedělat z nich „chudáky“, ale umět nabídnout pomoc. Ideální je přirozená integrace osob ve společnosti, a to ať jde o jakékoliv postižení (mentální, tělesné, zrakové, vnitřní, kombinované, duševní či sluchové).

Všichni účastníci, krom drobných odměn, získali na závěr Informační hru o sociálních službách. Společně pak psali na pohledy přání osamoceným lidem. Nechyběla ani malá exkurze a prohlídka Taxíku Maxíku, automobilu, který je určen především pro seniory a osoby se zdravotním postižením (vybavený plošinou, madlem.). Závěrem byli účastníci vyzvání k návštěvě zařízení, které poskytují podporu, pomoc a péči dané skupině a také např. do Prachatického dobročinného obchůdku, kam mohou zanést nějakou věc, dar a ten pak prodejem a jeho výtěžkem jde na aktivizaci osob se zdravotním postižením. Výzva cílila k vykonání dobrého skutku, který nic nestojí a udělá radost i užitek.

Hanka RH+ Rabenhauptová