Teambuilding učitelského sboru

Teambuilding učitelského sboru – aneb jak přežít tři dny mimo kabinet

Teambuilding pro učitele ze Základní školy Karlovy Vary, Truhlářská 19, začal už v hotelu kousek od parkoviště, kde se učitelé trousili jak deváťáci po školním výletě do muzea – většina s nadšením, jiní trochu s pocitem, že by raději možná opravovali písemky z matiky.

Ubytovávání připomínalo školní zájezd seniorů na levandulové pole – spousta kecání, sem tam bonboniéra či zákusek, a v rohu paní učitelka s přenosným topením, protože kdyby byla zima – i tak topení v koupelně jelo jak splašený vysavač.

Ubytování samotné nebylo skromnější než známky v žákovské po pololetí. Postele měly matrace měkčí než diplomová práce s kopírovaným obsahem, a místnost pro setkávání byla tak společná, že jsme si po večeru znali víc než rodinné rozpočty.

První aktivita? „Poznej se v zakletého kolegu“. Pedagogové kroužili kolem sebe jak inspektoři u státnic, a mluvili v metaforách typu: „Kdybych byl květina, jaká bych byl?“ Odpovědi byly hlubší než pedagogická rada po vánočním punči.

Potom přišla pantomima. Někdy trochu zmatenější než rodiče po třídních schůzkách. Program běžel tak rychle, že by ho ani kamerový systém v obchoďáku nezachytil. Večer se rozjel. Kytara, zpěv. Učitelé se bavili, jako kdyby šlo o život nebo o nový dataprojektor.

Druhý den ráno měl každý více energie než dítě po dvou Nutellách. Podívali jsme se do fiktivní sborovny, kde jsme dotáhly problémy dnešní doby do absurdity. Atmosféra byla dusnější než třídnická hodina po průšvihu, ale účastníci to zvládali s klidem zen mistra po lobotomii.

Venkovní aktivity, především „Venkovní hoňka“ byla z pozice pozorovatele horší než dotace na učebnice pro vesnickou malotřídku. V některých aktivitách jsme měli velmi otevřenou diskusi. Učitelé měli volné hranice tak, že by dokázali obhájit i fotosyntézu ve tmě. Také hledání obrázků po budově, tedy poznávání prostředí školy motivujícími obrázky, bylo zábavné jako audit v mateřské škole a napínavé jako kšandy kdejakého seniora.

Pedagogové měli rozpoznávat přísloví na obrázku, kde mozková aktivita lektorů při přípravě byla ostrá jak špička rozkousaný pastelky. Při zadání aktivity „Běhací pexeso“ se provalilo IQ lektora - tedy rychlost šneka na Spartakiádě, kde pak účastníci vytěžili, co mohli: Vypadalo to jako maturita z občanky – hodně běhu pro minimální výsledek.

Při pinkání míčku na hřišti, který padal více než rozpočty škol na konci roku, spolupráce vypadala jako kooperace mezi kočkou, myší a sovou, kdy učitelé pochopili, že míček má větší důstojnost než oni samotní a závěr patřil tomu, že při záchraně míčku se ocitlo celé tělo břichem dolů na zemi.

Týmovka, kdy ve skupinkách měli vytvářet model šatů na jedné z účastnic, byl vyvrcholením vystupování z komfortní zóny – papír se rozpadal a držel asi jako předsevzetí v lednu, modelky se mohly hýbat jako mumie po nalezení a padal jako iluze, že vzdělávací elita je právě zde.

Shrnutí? Tenhle teambuilding byl:

• organizovaný jako třídní výlet na poslední chvíli
• vedený lidmi, co měli víc kurzů než student Erasmus+
• účastníky, co byli zralí víc na wellness než na psychohry

Lektoři KreBul, o. p. s. jeli na tento kurz nadšenější než vychovatelé na škole v přírodě první den s motivací, že změní svět. Ve skutečnosti se spíše měnil tlak, když osobní hranice mávala z dálky. Jindy byli klidnější než učitelský plat po inflaci s výrazem odblokované čakry a energií šesťáka na energeťáku z automatu, snažící se „probudit vnitřní dítě“, ale vytáhli spíš vnitřní cynika. V očích měli víc světla než reflektory na koncertě, ale stejně máš chuť ho trochu ztlumit.

Ale... zasmáli jsme se víc než u známek z písemky, a nakonec jsme si řekli, že příště jedeme zas!

Za KreBul, o. p. s.

Mgr. Jiří Gabriel Kalima, DiS. a Mgr. Zdeněk Krejsa, DiS.