Vzpomínka: Dnes se naposledy loučíme s panem Karlem Rabenhauptem

Kája byl jedním z našich nejaktivnějších dobrovolníků, rádce, parťák a hlavně kamarád. Byl to člověk, který nám vždy přišel pomoci, bez ohledu na to, zda šlo o focení, pomoc s úklidem zahrady, výrobu nábytku z palet. Častokrát nám radil, jak správně fotit, jak nastavit foťák, jak fotky upravit, aby byly, jak sám říkal „koukatelné“. Často jsme spolu vedli dlouhé debaty, smáli se spolu i si zanadávali….

Jednou Kája mluvil o tom, že fotografie dokáže zachytit pouze přítomný okamžik. Avšak my se díky tomu, k němu můžeme vrátit, zavzpomínat. Zavzpomínat na vůni tabáku, hluboký nezaměnitelný hlas, moudrý pohled v očích, šibalský úsměv…

Nečekaný odchod Káji nás všechny hluboce zasáhl. Vždyť jsme měli ještě tolika plánů, nápadů, přání…. Čas však nelze vzít zpátky. Letí neúprosně vpřed. Nezbývá, než mu vzdát hold a uchovat si jej v myšlenkách, srdcích, vzpomínkách.

Celé zarmoucené rodině vyjadřujeme nejhlubší soustrast, protože ztrátou Káji přišli o milujícího manžela, skvělého otce, dědečka, parťáka.

A Tobě, Kájo, děkujeme za všechny společné chvíle, na které nikdy nezapomeneme. Již navždy budeš součást naší KreBulácké rodiny. Přejeme Ti, aby si měl i tam nahoře vždy dobré světlo a dařilo se Ti zachytit krásy okamžiku stejně, jako se ti to dařilo tady, mezi námi.

Zdeněk Krejsa, Jiří Gabriel Kučera