KreBul, o. p. s. uspořádala o prázdninách příměstský tábor zaměřený na stará řemesla Šumavy.
Šumava a celé Prachaticko je protkáno stezkami, kudy chodili poutníci, obchodníci a lidé hledající vzdělání, uplatnění a své místo. Také tudy vedla Zlatá solná stezka a po ní chodívali soumaři. Proto nezisková organizace KreBul, sídlící právě na Zlaté stezce kousek od Solní ulice, uspořádala příměstský tábor pro děti a mládež zaměřený na stará řemesla Šumavy. Děti se učily historii formou her, vyráběly, tvořily a výrobky si odnesly domů. O celém táboře informuje vymyšlená pohádka, kterou doplňovaly samotné děti:
Byl jednou jeden chlapec a děvče, jmenovali se Dany a Danielka. Žili před dávnými časy, v dobách, kdy naše praprababičky byly ještě malé holčičky.
Chlapcovi bylo 10 let a holčičce 8. Holčička ráda doma pomáhala. Ráno sebrala vajíčka v kurníku, pustila kachny na rybník, natrhala trávu králíkům, nasypala husám krmení, donesla jablko prasátku, pohladila telátko na pastvě, donesla trochu dřeva z lesa, pomohla mamince uvařit oběd, na koláče naskládala rozinky, hlídala, aby se nespálily. Večer pak zahnala slípky i kachny do kurníku, donesla králíkům suché pečivo, pomohla uklidit nádobí. Taková je Danielka.
Jenže Dany je úplně jiný. Vstane, až když je slunce hodně vysoko, sní čerstvě upečené koláče, které zapije mlékem a nejraději ze všeho - představte si - sedí pod stromem na zahradě a čeká, že mu spadnou švestky do klína. Když ho nebaví čekat, zlobí svou sestřičku: Bafá na ni, cáká na ni vodu z potoka, když nabírá do vědra pro telátka atp.
Maminka si s Danym neví rady. Někdy ho pošle do lesa na borůvky na koláč, ale on jich více sní než nasbírá, a co nasbírá, tak cestou ještě, nešika, vysype. Když jde sebrat vajíčka, tak několik rozbije. Králíkům trávu nemůže natrhat, protože nerozezná pampelišku od kopřivy. A ta, jak známo, králíkům nechutná.
Maminka ale ví, že v červenci okolo jezdí karavana soumarů se solí. Tak jí napadlo, poslat Danyho s nimi na vyučení se nějakému řemeslu. Tatínek totiž každý den kácí dřevo a je moc nebezpečné, aby si ho bral s sebou.
A tak se Dany vypravil s karavanou soumarů přes Volary do Prachatic. Prachatice jsou krásné město. Mají zde nádherné náměstí, kde se v kašně mohou napojit koně. Je tam i Zdravá kuchyně, kam může jít na oběd, či si vedle koupit výbornou zmrzlinu, nebo i drobné dárečky či svíčky na večerní svícení při čtení.
V Prachaticích je ale v tuto dobu spousta lidí. Cizinců. Každý jinak mluví, každý se jinak zdraví. Někdo sepíná ruce a uklání se, jiní si ruce podávají, další zas spojují dlaně, jiní si sahají na hlavu či třou záda o záda. Každý národ má jiné zvyky. Také je tu spousta zvířat a je těžké najít k sobě dvojici. Velké náklady vozí oslíci. Ti ale někdy v tom zmatku utečou a jejich páníčci si je musí zavolat. Jednomu slibuje jablíčko, jiný reaguje na hrušku, další miluje brokolici. Jenže je těžké zjistit, jaký oslík má co rád...
Dany se šel podívat i do muzea, než se šel učit řemeslům. V učení bylo hodně mistrů, dokonce i z Jihočeské hospodářské komory, či Itálie. Každý něco umí a učí je vyrábět z keramické hlíny, tkát látku, ze dřeva vyrobit truhličku či krabičku na poklady, z drátu a korálků vytvarovat srdíčko, namíchat sůl do koupele s kořením a vonnými esencemi, nebo povařit i mýdlo s nasušenými květy. To vše si Dany odnáší domů. Naštěstí nebyl lenivý lenoch, jako Ž´Nemaka z Francie z království Le Nocha VI., který se nakonec nevyučil ničemu. A tak i mezi učením prošel část soumarské stezky či si upekl kance na ohni.
Dany nakonec odchází po týdnu domů s Tovaryšským glejtem, tedy potvrzením, které garantuje splnění všech regulí k získání tohoto privilegovaného vědění a poznání. Naučil se veškeré technologické postupy, úspěšně složil závěrečné teoretické i praktické zkoušky, splnil soumarské testy z oblasti dopravce na starověkých i středověkých cestách a to vše v řádném termínu od 26. do 30. července 2021.
Za karavanu soumarů pod KreBul, o. p. s.
Jirka, Lorenzo, Bohdana a Zdeněk i vyučení tovaryši
