Den pozdravů

Světový den pozdravů se slaví právě zdravením na ulici byť jindy cizích lidí. Tento den se slaví a zdraví po celém světě ve 180 zemí. Popudem tohoto dne byla válka mezi Araby a Izraelci, jeden americký student Michael McCormack se chtěl válce postavit a dokázat, že spory jdou řešit i jiným způsobem a prvním symbolem komunikace je právě pozdrav, který začal šířit se svým bratrem. A i my v SeniorPointu Prachatice jsme si právě tento den připomněli 22. listopadu 2018.

Světový den pozdravů není v Česku příliš známým pojmem, přestože ho uvádějí i naše kalendáře mezi významnými dny. A má zajímavou historii - vznikl v reakci na arabsko-izraelskou válku v roce 1973. USA tehdy uvedly svou armádu do pohotovosti a vidina takového globálního konfliktu znepokojila tehdejšího studenta Harvardovy univerzity Michaela McCormacka. Cítil se bezmocný vůči tomuto dění a přemýšlel, jak by mohl pomoci. Společně s bratrem Brianem přišel proto s nápadem na Světový den pozdravů (Hello World Day). McCormackovi chtěli oslavou pozdravů upozornit světové vůdce, že je vždy lepší spolu mluvit, než bojovat. Vycházeli přitom z toho, že první slovo, které si při setkání lidé vymění, bývá právě pozdrav. Postupem let se k oslavě přidalo 180 zemí světa a mezi těmi, kdo podpořili tento svátek, jsou i více než tři desítky nositelů Nobelovy ceny míru.

Není tedy vůbec od věci si dnes připomenout, jak naše obvyklé pozdravy - ahoj, nazdar, čau - vznikly. Dva z nich pocházejí z ciziny a čeština je přebrala, jeden je ovšem ryze český. Tím je slovo "nazdar". Nazdar je složenina prvních dvou slov, které se objevovaly na kasičkách, do nichž lidé přispívali na stavbu Národního divadla. Celá věta zněla "Na zdar důstojného Národního divadla".

Nebylo zřejmě místa v českých zemích, kam by toto heslo v nějaké formě nedorazilo. Proto si lidé brzy začali říkat nazdar. Historie vznik tohoto pozdravu datuje ke 14. dubnu 1851. O dvanáct let později, při vzniku prvního Pražského Sokola, tento pozdrav převzali oficiálně i sokolové. Od slova nazdar se také odvozuje přípitek "nazdraví".

S pozdravem "ahoj" je to už složitější. Patrně pochází z angličtiny, z výrazu "Ahoe" či "A hoy". Ahoe je prastarý námořnický pozdrav, který byl počeštěn na ahoj. V angličtině znamená "loďka". Mezi lidmi ho prosadili trampové a vodáci. Existuje ale i jiná legenda vztahující se k námořníkům. Podle ní šlo o povel v nejvyšší nouzi, kdy bouře zlámala stěžně i kormidlo a loď byla už jen v božích rukou. Pokyn "Ahoy" tak námořníkům přikazoval pokleknout a modlit se k poctě Ježíšově - Ad Honorem Jesus. Transkripce těchto slov pak tvoří zmiňované Ahoy.

Pozdrav "čau" vychází zcela prostě z italského "ciao". Zajímavé ovšem je, jak se dostal do Česka (resp. Československa). Stalo se tak v padesátých letech minulého století. Tehdy se v československých kinem mezi spoustou sovětských filmů objevil italský trhák Grande strada azzurra ( Velká modrá cesta). Hlavní roli rybáře tam ztvárnil slavný herec a zpěvák Yves Montand. Celý film se jen hemžil italskými pozdravy "ciao". Lidé ho rádi převzali částečně jako vzdor proti komunistickému "čest práci" a dokonce se za pozdrav čau i trestalo. Zvyk byl ale silnější a obyčejné čau už nakonec nevadilo ani komunistům. Čeština tak převzala italský pozdrav podobně jako spousta jiných světových jazyků.

My v SeniorPointu Prachatice jsme si ale vyzkoušeli pozdravy z různých zemí. Tak například v Africe je normální ohmatání hlavy druhého. Proč? Tak když se v Africe potkali v noci, kde není veřejné osvětlení, potřebovali zjistit, z jakého kmene dotyční jsou – a to poznali podle účesu. V Tibetu přikládají ucho k uchu a dlouze naslouchají, v Mongolsku se vzájemně očichají, indiáni v jižní Americe třou záda o sebe, při velké sympatii si vymění svršky atd. Takže jsme se pak dohodli, že jsme rádi, že jsme v Česku.

Za SeniorPoint Prachatice

Mgr. Jiří Gabriel Kučera, DiS.

(pozn.: Texty použity z internetového zdroje http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/domaci/dnes-je-svetovy-den-pozdravu-prectete-si-jak-vzniklo-ahoj-nazdar-nebo-cau.html)