Jimmy a státní maturita z češtiny
Opravdu nevím, proč se říká svatý týden… Když jsem neměl ani svatý klid na učení a co teprve týden? Uteklo to jako voda. A pak to přišlo. „Sáček na zmije“ a já si tahal otázku. Je zvláštní, jak si člověk v tu chvíli uvědomuje věci, které si jinak neuvědomí. Že ho tlačí bota, že ta kravata je těsná, že na něj všichni koukají, že se mu tlačí krev do hlavy. A už je to tady, otázka zní: „Významní čeští reformátoři“!
No, za poslední dobu se reformovalo v Česku kde co. Školství, zdravotnictví, ale hlavně důchodový systém. Ty slavné tři pilíře! Jenže to asi nechtějí v komisi slyšet. Honem, vzpomeň si na někoho jiného, než na koalici.
Tak sedím na potítku (jak ten název je výstižný!) a počítám čůrky potu. Asi se mi potí i nehty. Jo, vzpomínám si na Husa. Zavedl používání čárků a háček – teda obráceně, háček a čárků. Jaj, co já tam budu blekotat? No, ještě Štítný ze Štítného, Milíč, Matěj z Janova…
A už je čas. Třesoucí se rukou pokládám papír na stůl, komise mlčky na mě hledí. Pak mám čtvrt hodinové zatmění a ten čas, co se dělo, si nepamatuji. Vím jen, že jsem stále jen mluvil a nenechal jsem si skákat do řeči. Na dotazy jsem hned reagoval a odcházel jsem s tím, že jsem to musel dát. Nevím, kde se to v člověku bere, ale ve chvíli stresu dokáže podat velké výkony.
Pak už jen výsledky a gratulace. Asi mi to bude docházet ještě chvíli, ale mám maturitu za sebou. Také se jí říká zkouška z dospělosti, ale dospělejší si nepřipadám. Spíš mě napadá, co já budu dělat teď? Myslím si, že ta otázka nebyla náhodná. I já mám reformovat. Možná sám sebe a pak se postavit na vlastní nohy. Ve škole je to tak, že se člověk učí a pak přijde zkouška. V životě je to obráceně – přichází zkouška, a pak se člověk učí ze svých chyb.
Jimmy absolvent