Jimmy – první den v nové škole

„Ahoj, já jsem Jimmy. Ahoj, jsem Jimmy. Čau, jmenuji se Jimmy.“ Ach jo…jak se zítra v té nové škole představím. Přistěhovali jsme se z velkého města na vesnici. Prý kvůli čistému vzduchu. Jo, vypadá to tady, jako kdyby tu ještě jezdily koně-tak snad mamka měla pravdu. Co si vezmu na sebe. Tu budu za exota. Nevím, zda tu znají značkové oblečení. No, a všichni tu chodí v zelené a hnědé…asi jsou to mimikry, aby splynuli s prostředím či co.

Mám rozvrh a jdu do třídy… První hodina čeština. Skvělý, učitelka ráčkuje. Místo abych jí poslouchal, dělám si čárky za každé eRRRR. Další hodina matematika. Učitel přichází o 5 minut později. Máchá rukama, drží pravítko, občas se praští kružítkem. Velká přestávka je pro mě šok. Všichni asi nakupují ve stejném obchodě-mají chleba a v něm cosi, co vypadá jako jednou použitá pomazánka. Občas se otočí na můj hamburgr s hranolkama.

Po přestávce máme dějepis. Na učitele zase čekáme. Nedivím se, asi netrefil. Je mu asi 70 a vypadá jako tyranosaurus. Mluví hooodně pomalu a vypadá to, že jeho hlas se ozývá asi z pyramidy. Další hodinu přecházíme do učebny chemie. Učitelka stále mluví a tváří se, jako kdyby vypila C6H8O7 – kyselinu citronovou. Když se jí povede pokus, který nám předvádí, mírně vycení zuby – pokouší se o úsměv. Předposlední hodinu máme zeměpis. Přichází učitel asi o 2 minuty dříve a povídá o zemích v Evropě. Asi všechny procestoval, protože se zanícením mluví o všem, co prožil. Uvědomím si, že ho sleduju s otevřenou pusou a snažím se najít místo, kdy se mezi výkladem nadýchne. Mluví, mluví, mluví…

Poslední hodinu nás čeká hudebka. Máme zpívat? Přichází ještě jedna spolužačka, která prý byla u lékaře. Blonďatá, dlouhé vlasy, modré oči, na sobě jeansy a skvěle padnoucí triko. Její hlas se nese jako ozvěna a dává do toho všechno. Asi tu nebude tak zle a myslím, že si tu i zvyknu.

Jimmy z vesnice